I nepřijetí na střední školu může být dobrý začátek.

Jak dítěti pomoct zvládnout zklamání a znovu najít směr

Výsledky přijímacích zkoušek jsou pro mnoho rodin silný okamžik. Někdy přinesou radost a úlevu. Jindy ticho, slzy, vztek, stud nebo větu: „Já jsem to pokazil.“

Když se v systému neobjeví vytoužené PŘIJAT, může mít dítě pocit, že právě selhalo. Rodič má často podobný pocit. Jen ho prožívá jinak. V hlavě se rozběhne řada otázek: Co teď? Kam půjde? Co řekneme ostatním? Jak moc to ovlivní jeho budoucnost?

Dobrá zpráva je, že nepřijetí není rozsudek nad schopnostmi dítěte ani nad jeho budoucností. Je to krizová situace, ve které dítě potřebuje dvě věci: emoční oporu a jasný další postup.

Nejdřív emoce, potom strategie

První reakce rodiče bývá velmi důležitá. Dítě v tu chvíli neposlouchá dlouhé rady. Vnímá hlavně tón hlasu, výraz ve tváři a to, jestli je doma bezpečno. Pomáhají jednoduché věty:

„Vidím, že tě to hodně bolí.“

„Mrzí mě to s tebou.“

„Teď nemusíme hned všechno vyřešit.“

„Jsem na tvé straně.“

„Až se nadechneme, podíváme se spolu na další možnosti.“

Cílem první chvíle je dát dítěti jistotu, že na své zklamání není samo.

Pokud dítě pláče, mlčí, zlobí se nebo se zavře v pokoji, může jen potřebovat čas. Buďte poblíž. Nabídněte vodu, jídlo, krátkou procházku. Dejte mu prostor a zároveň pocit, že jste dostupní.

Ve chvíli, kdy dítě mluví o tom, že „nemá cenu žít“, „všechno skončilo“, odmítá kontakt, výrazně se sebepoškozuje nebo se jeho stav nelepší, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Praktický lékař, školní psycholog, krizová linka nebo pedagogicko-psychologická poradna mohou být důležitými opěrnými body.

Druhá kola: když emoce opadnou, přichází plán

Nepřijetím proces nekončí. Jen se mění pravidla hry. Po první emoční vlně je čas přejít do klidného krizového řízení.

Pro rok 2026 platí, že přihlášky do druhého kola je možné podávat od 19. do 25. května 2026, elektronicky přes DiPSy nebo na tiskopisu. I ve druhém kole lze podat až tři přihlášky do oborů bez talentové zkoušky a až dvě do oborů s talentovou zkouškou. Informace je vhodné sledovat především v DiPSy a na webech škol.

Druhé kolo je hledání nejlepší dostupné cesty. Pomůže jednoduchý postup:

1. Sepište obory, kde jsou volná místa.

2. Vyberte ty, které jsou pro dítě realistické a přijatelné.

3. U zbylých možností porovnejte dojezd, atmosféru školy, profil absolventa a další možnosti po maturitě nebo výučním listu.

4. Zavolejte do školy a ptejte se konkrétně.

5. Mluvte s dítětem o tom, co je pro něj důležité a co potřebuje, aby se v novém prostředí dokázalo postupně usadit.

Odvolání má v současném systému jiný význam než dříve. Podat ho lze do 3 pracovních dnů od zveřejnění výsledků, ale nepodává se přes DiPSy. Smysl má hlavně tehdy, pokud existuje podezření na chybu v řízení, špatné bodové hodnocení nebo jiné pochybení.

Energii se vyplatí vložit především do druhého kola a realistického plánu B.

Když dítě říká: „Na tuhle školu nechci“

Někdy dítě přijato je, ale ne tam, kam chtělo. Dostalo se na třetí školu. Na náhradní obor. Do prostředí, které si nevysnilo. Rodiče si možná oddechnou, ale dítě prožívá zklamání.

V takové chvíli pomáhá uznat realitu:

„Chápu, že sis představoval něco jiného.“

„Je v pořádku, že potřebuješ čas.“

„Pojďme zjistit, co ti tahle možnost může dát.“

„Nástup sem neznamená, že se tím uzavírá celý život.“

Teenager často potřebuje přerámovat situaci. Tato škola nemusí být konečná stanice. Může být první přístav. Může přinést dobré učitele, nové kamarády, maturitu, praxi, přestup, nástavbu, vyšší odbornou školu, vysokou školu nebo úplně nový zájem.

Dítěti pomáhá, když vidí konkrétní možnosti. Zjistěte společně:

Jaké předměty se budou učit?

Kam chodí absolventi?

Je možné během studia přestoupit?

Dá se profilovat přes kroužky, praxi, soutěže nebo brigády?

Jaké dveře zůstávají otevřené?

Cílem je vrátit dítěti pocit vlivu. Jakmile vidí další kroky, často se mu lépe dýchá.

Když to bolí víc rodiče než dítě

Někdy se stane zvláštní věc. Dítě je po pár dnech relativně v klidu, ale rodiče zůstávají ve stresu. V hlavě jim běží: Měli jsme vybrat jinou školu. Měli jsme víc trvat na přípravě. Co si pomyslí rodina? Jak moc jsme mu zkomplikovali cestu?

To je lidské. Přijímačky jsou vypjaté období i pro rodiče. Je přirozené, že v nich pracuje strach, únava, očekávání i potřeba jistoty.

Právě proto pomáhá na chvíli se zastavit a položit si několik otázek:

Co přesně mě na tom tak bolí?

Čeho se teď nejvíc bojím?

Jak mohu dítěti pomoci, aby se cítilo bezpečně?

Jak bych reagoval/a, kdyby se to stalo dítěti mého dobrého přítele?

Co teď moje dítě potřebuje slyšet?

Rodič nemusí být dokonale klidný. Stačí, když dokáže být pro dítě oporou a postupně převést napětí do konkrétních kroků.

V této chvíli dítě potřebuje bezpečný přístav. Potřebuje vědět, že jeho hodnota se nezměnila. Že vztah s rodičem nestojí na výsledku přijímaček. Že doma může být zklamané, naštvané i nejisté, a přesto přijímané.

Jeden test nedefinuje celý život

V patnácti letech se může zdát, že přijímačky rozhodují o všem. Děti jsou pod tlakem školy, rodiny, spolužáků i vlastních představ. Proto je důležité vracet věcem širší perspektivu.

Střední škola je důležitá. Ale je to první křižovatka z mnoha. Dnešní pracovní svět se rychle mění. Lidé mění obory, doplňují si vzdělání, učí se nové dovednosti, kombinují profese a často nacházejí svůj směr postupně.

Čím dál důležitější je schopnost poznat sám sebe, učit se, rozhodovat se, zvládat neúspěch a znovu hledat cestu.

Právě na tom stojí i přístup programu Vyber správně. Pomáhá mladým lidem objevovat, co jim dává smysl, jaké mají talenty, hodnoty, silné stránky a motivace. Využívá diagnostiku, koučovací techniky a akční plán, aby se student rozhodoval s větším porozuměním sobě samému.

V knize Vyber (ne)správně se pracuje s obrazem vnitřního kompasu. Ten je důležitý právě ve chvílích, kdy se cesta začne klikatit. Kdo zná svůj směr, snáze zvládne i objížďku.

Co můžete udělat už dnes

Sedněte si s dítětem v klidu. Nejdřív nad tím, jak mu je. Potom nad tím, co bude dál.

Vezměte papír a napište tři sloupce:

Co teď víme.

Co potřebujeme zjistit.

Jaký bude náš další krok.

Nepřijetí je těžká zkušenost. Může se však stát i první lekcí odolnosti. Dítě se učí, že neúspěch bolí, ale dá se unést. Že plán A nemusí vyjít, ale plán B může být dobrý. Že rodiče stojí vedle něj i ve chvíli, kdy se něco nepovede.

A to je pro budoucnost možná důležitější než samotný výsledek přijímaček.

Chcete, aby se Vaše dítě rozhodovalo s větší jistotou?

Program Vyber správně pomáhá žákům a studentům lépe poznat vlastní silné stránky, talenty, hodnoty i motivace. Díky diagnostice, kariérovému poradenství a závěrečné konzultaci získá student konkrétnější představu o tom, jaký směr pro něj může dávat smysl.

Podívejte se na možnosti kariérového koučinku pro studenty a jejich rodiče.

Mgr. Ladislav Koubek, MBA