#SUPERSCHOPNOSTI: Když za nás přemýšlí AI, nezapomínáme přemýšlet sami?
Představte si patnáctiletého studenta, který se rozhoduje, na jakou střední školu se přihlásí. Otevře umělou inteligenci a napíše:
„Baví mě biologie, docela mi jde matematika, nechci sedět celý den v kanceláři. Jakou školu bych si měl vybrat?“
Během několika vteřin dostane přehled oborů, seznam výhod a nevýhod i doporučení, které zní překvapivě přesvědčivě.
Možná dokonce lépe než rada, kterou by dostal od některých dospělých.
Jenže něco důležitého se během tohoto procesu vůbec nemuselo odehrát. Student nemusel přemýšlet, proč ho biologie baví, co vlastně znamená „nechci sedět v kanceláři“ ani podle jakých kritérií chce o své budoucnosti rozhodovat.
Dostal odpověď. Ale naučil se rozhodovat?
Umět přemýšlet nestačí. Potřebujeme rozumět vlastnímu myšlení.
Psychologie pro tuto schopnost používá pojem metakognice.
Zjednodušeně řečeno jde o schopnost uvědomovat si vlastní myšlenkové procesy, sledovat je a podle potřeby je měnit.
Člověk s rozvinutými metakognitivními dovednostmi si například dokáže položit otázky:
Co o tomto problému skutečně vím?
Co si pouze myslím, ale nemám to ověřené?
Proč jsem dospěl právě k tomuto závěru?
Kdy je moje strategie neúčinná?
Co by mohlo změnit můj názor?
Metakognice je důležitou součástí samostatného učení. Pomáhá nám plánovat postup, průběžně kontrolovat porozumění a vyhodnocovat výsledky.
A přesně tyto schopnosti potřebujeme také při rozhodování o vzdělávání a profesní budoucnosti.
Rozdíl mezi větami „Jsem dobrý v matematice“ a „V matematice mě baví hledání souvislostí, ale nebaví mě rutinní výpočty“ je mnohem větší, než se na první pohled zdá.
Druhá věta totiž ukazuje, že student začíná rozumět sám sobě.
Když technologie odstraní námahu, odstraní také učení?
Jednou z velkých výhod AI je, že nám umožňuje přeskočit řadu obtížných kroků. Nemusíme dlouho vyhledávat informace, strukturovat argumenty nebo formulovat první návrh textu.
To může být obrovská pomoc.
Zároveň ale vzniká otázka: Co když právě některé z těchto obtížných kroků představují důležitou součást učení?
Když student dostane hotové řešení matematické úlohy, nemusí si osvojit postup. Když převezme hotovou argumentaci, nemusí se naučit argumentovat. A když dostane doporučení vhodné školy, nemusí se naučit zvažovat vlastní priority.
Neznamená to, že bychom měli umělou inteligenci ze vzdělávání vyloučit.
Znamená to, že bychom měli rozlišovat mezi technologií, která podporuje přemýšlení, a technologií, která ho nahrazuje.
AI může být výborným partnerem, pokud ji požádáme například:
„Polož mi pět otázek, které mi pomohou ověřit moje rozhodnutí.“
Nebo:
„Najdi slabiny v mém uvažování. Co jsem mohl přehlédnout?“
V takové situaci nám technologie neposkytuje pouze výsledek. Pomáhá rozvíjet způsob, jakým k výsledku docházíme.
Kariérové rozhodování jako trénink myšlení
Ve Vyber (ne)správně se při práci se studenty opakovaně setkáváme s představou, že kariérové poradenství má především odpovědět na otázku, jaká profese je pro konkrétního člověka vhodná.
Jenže žádný test, poradce ani algoritmus nemůže převzít odpovědnost za celý budoucí život studenta.
Diagnostika může nabídnout cenné informace o zájmech, předpokladech nebo preferencích. Jejich skutečná hodnota však vzniká až ve chvíli, kdy s nimi člověk začne aktivně pracovat.
Co mě na výsledku překvapilo? S čím nesouhlasím? Co odpovídá mé zkušenosti? Co bych potřeboval vyzkoušet?
Právě takový rozhovor rozvíjí metakognici.
A má ještě jednu výhodu: dovednost přemýšlet o vlastním rozhodování student využije nejen při výběru školy, ale také při změně zaměstnání, řešení konfliktů nebo plánování dalšího vzdělávání.
Právě tento typ přemýšlení podporují programy Vyber správně: Kam na střední a Kam na vysokou i kniha s podpůrnými materiály Vyber (ne)správně.
Tři otázky, které bychom měli dětem klást častěji
Pokud chceme rozvíjet samostatné myšlení, nemusíme začínat složitou metodikou.
Zkuste při příštím rozhovoru se studentem položit tři jednoduché otázky.
1. Jak jsi na to přišel?
Nejde o kontrolu správné odpovědi, ale o porozumění postupu.
2. Co by tě mohlo přesvědčit, že se mýlíš?
Tato otázka pomáhá rozlišovat mezi názorem a ověřeným poznatkem.
3. Co ses o sobě během rozhodování dozvěděl?
Přesouvá pozornost od samotného výsledku k procesu učení.
A ještě jedna důležitá věc: Nespěchejme s odpovědí.
Někdy je právě chvíle ticha pro rozvoj myšlení užitečnější než další dobře míněná rada.
Budoucnost nebude patřit jen těm, kteří znají odpovědi
Umělá inteligence bude pravděpodobně stále lepší v poskytování informací a návrhů řešení.
O to důležitější může být lidská schopnost rozpoznat, na co se ptát, co ověřovat a jaký význam mají jednotlivé odpovědi pro konkrétní život.
Ve vzdělávání bychom se proto neměli ptát pouze na to, zda studenti umějí AI používat.
Měli bychom se ptát také, zda díky ní dokážou přemýšlet lépe.
Protože cílem vzdělávání není vychovat člověka, který dostane správnou odpověď.
Cílem je vychovat člověka, který dokáže přemýšlet i tehdy, když žádná jednoznačně správná odpověď neexistuje.
⸻
Vyber (ne)správně pomáhá mladým lidem poznávat vlastní předpoklady, přemýšlet o možnostech a rozvíjet schopnost samostatného kariérového rozhodování. Naše vzdělávací materiály a programy jsou určeny studentům, rodičům i pedagogům.
Mgr. Ladislav Koubek, MBA
Komentáře