#SUPERSCHOPNOSTI: Talent pod lupou. Je třeba volbu povolání podřídit talentu?

Co všechno lze vnímat jako talent?

„Tobě jde matematika. Ty bys měl jít na techniku.“

„Krásně kreslíš. Co třeba grafická škola?“

„Jdou ti jazyky, měla bys je studovat.“

Kolik profesních cest začalo právě podobnou větou?

Na první pohled na ní není nic špatného. Když vidíme, že mladému člověku něco jde, přirozeně ho v tom chceme podpořit. Talent přece máme rozvíjet.

Jenže je tu jeden háček.

To, že nám něco jde, ještě neznamená, že tím chceme strávit podstatnou část svého života.

A stejně tak platí opak. To, že dnes v něčem nevynikáme, ještě nemusí znamenat, že se v tom nemůžeme stát velmi dobrými.

Když tedy mladý člověk přemýšlí o své budoucnosti, otázka „Na co mám talent?“ je důležitá. Sama ale nestačí.

Co vlastně nazýváme talentem?

Talent máme tendenci vnímat jako něco, co člověk buď dostal do vínku, nebo nedostal.

Jenže to, co pozorujeme jako „talent“, bývá výsledkem mnoha věcí: vrozených předpokladů, zkušeností, prostředí, příležitostí, motivace, tréninku – a také toho, čemu jsme vůbec měli možnost se věnovat.

Dítě, které od šesti let hraje na klavír, mělo tisíce příležitostí rozvíjet své hudební schopnosti. Jiné možná podobné předpoklady má také, jen se ke klavíru nikdy neposadilo.

A některé schopnosti se navíc ve školním prostředí ukazují mnohem snadněji než jiné.

Dobře vidíme, komu jde matematika, jazyky nebo sloh.

Mnohem hůř se známkuje schopnost spojovat lidi. Vyjednávat. Všímat si detailů. Přicházet s nápady. Uklidnit konflikt. Převzít iniciativu. Vydržet u problému, když ostatní vzdají. Nebo dokázat druhého nadchnout pro společnou věc.

Přitom právě tam se mohou skrývat budoucí superschopnosti.

Vyber (ne)správně: Čtyři otázky místo jedné

Při kariérovém rozhodování bychom proto otázku „V čem jsem dobrý?“ měli doplnit o další otázky.

1. Co mi jde?

Tady hledáme schopnosti, předpoklady a činnosti, které nám přirozeně jdou snadněji než jiné.

Ale pozor na známky.

Dvojka z matematiky ani jednička z češtiny nejsou kompletním osobnostním profilem. Stejně tak špatná známka nemusí automaticky znamenat absenci předpokladů. Může za ní být motivace, způsob výuky, momentální situace nebo prostě fakt, že mladého člověka daný předmět nebaví.

2. Co mě baví a co jsem ochoten rozvíjet?

Mohu být velmi dobrá v něčem, co mě vůbec nenaplňuje.

A naopak mě může fascinovat oblast, ve které zatím nijak nevynikám.

Právě zájem ale způsobuje, že se k ní vracím, hledám další informace, experimentuji a dobrovolně investuji čas do zlepšování.

Tady přichází na řadu něco, na co při hledání talentu někdy zapomínáme: práce.

Ivanu Lendlovi je připisována výstižná věta:

„Měl jsem talent na dřinu.“

Ať už máme pro něco sebevětší předpoklady, samy o sobě nestačí. Důležité je také to, do čeho jsme ochotni investovat energii, učit se, opakovat, chybovat a začínat znovu.

Právě kombinace předpokladů, motivace a vytrvalosti může být pro budoucí úspěch důležitější než nálepka „talentovaný“.

4. Kde může být to, co umím a co mě baví, užitečné?

A tady se dostáváme k profesnímu světu.

Jak mohou moje schopnosti a zájmy vytvářet hodnotu pro někoho dalšího? Jaké problémy díky nim dokážu řešit? Kdo je může potřebovat? A existuje pro ně ve světě práce uplatnění?

Právě tady se dostáváme k filozofii, se kterou ve Vyber správně rádi pracujeme.

Ikigai: když talent přestane být jedinou odpovědí

Japonské slovo ikigai můžeme volně chápat jako něco, co dává našemu životu smysl a důvod ráno vstát.

V kariérovém poradenství se často používá jeho moderní interpretace založená na čtyřech oblastech:

Co miluji. V čem jsem dobrý. Čím bych s mohl živit. Jaké je moje poslání vůči ostatním.

Jde o model, který je pro přemýšlení o profesní cestě velmi užitečný.

Model sám o sobě dobře ukazuje, proč samotný talent nestačí.

Můžete být v něčem skvělí, ale pokud vás to dlouhodobě nebaví, těžko v tom budete spokojení.

Můžete něco milovat, ale potřebujete hledat způsob, jak svou vášeň proměnit v něco, co má hodnotu i pro ostatní.

A můžete si vybrat velmi dobře placenou profesi, po které je na trhu velká poptávka. Pokud je ale v rozporu s vaší osobností, hodnotami a tím, jak chcete žít, samotný plat spokojenost nezaručí.

Dobrá profesní cesta proto nevzniká z jediné odpovědi a není “řešením jednou pro vždy”. Vzniká v průsečíku několika otázek a během života se vyvíjí.

Umíš kreslit? Můžeš být grafik. Ale nemusíš.

Právě při převádění talentu na budoucí povolání často uděláme příliš rychlou zkratku:

Schopnost → předmět → škola → povolání.

Člověk s vizuálním talentem může být designérem, architektem, marketérem, tvůrcem digitálních produktů nebo třeba pracovat s datovou vizualizací.

Člověk, který dokáže naslouchat lidem a získat si jejich důvěru, může svou schopnost využít v psychologii, zdravotnictví, personalistice, obchodu, vzdělávání, vedení lidí i v desítkách dalších profesí.

A člověk se silným analytickým myšlením může, ale nemusí celý život sedět nad tabulkami.

Proto bychom neměli hledat povolání podle jednoho talentu. Měli bychom hledat kombinaci.

Právě jedinečná kombinace různých schopností, zájmů, hodnot a osobnostních charakteristik může být tím, co člověka na trhu práce jednou odliší.

Od talentu k vlastní profesní cestě

Právě na propojování jednotlivých částí stavíme také naše programy Kam na střední a Kam na vysokou.

Nezačínáme otázkou:

„Na jakou školu se máš přihlásit?“

Nejdříve se díváme na mladého člověka samotného – jeho schopnosti, zájmy, osobnost, hodnoty, motivaci a představu o budoucím životě.

Teprve potom hledáme obory a konkrétní školy, které s tímto obrazem dávají smysl.

Protože škola není cíl. Je to jedna z cest.

→ Zjistit více o programu pro žáky a studenty

Jak může tuto metodu může využít škola?

Mladého člověka můžeme vidět v mnohem širším kontextu než během jednoho testu nebo krátkého poradenského rozhovoru.

Proto školám doporučujeme věnovat objevování silných stránek studentů více prostoru než jednu vyučovací hodinu.

Ideální je podle našich zkušeností alespoň půldenní workshop postavený na principu Development Centra.

Proč?

Protože při něm nemusíme pouze poslouchat, co o sobě mladý člověk říká. Můžeme sledovat, co skutečně dělá, navíc během herních situací, které nejsou “výukou”, ale formou hry simulují situace z reálného života.

Co zjišťujeme: Jak žák funguje ve skupině. Jak řeší problém. Jak komunikuje. Jestli přebírá iniciativu. Jak prezentuje svůj názor. Jak reaguje na změnu. Jak se rozhoduje. Jakou roli si přirozeně bere mezi ostatními.

Individuální a skupinové úkoly pak můžeme propojit se sebereflexí, zájmy, hodnotami a představami o budoucnosti.

A najednou se může ukázat něco, co v lavici ani ve známkách vidět nebylo.

Potkáme se na Gaudeamu v Košicích

A právě o tom budeme mluvit už 22.–23. září 2026 na Gaudeamu v Košicích.

Připravili jsme pro studenty, rodiče i pedagogy dvě přednášky, které na sebe vlastně přirozeně navazují:

🔎 Talent pod lupou

Jak hledat vlastní silné stránky, proč talent není totéž co školní úspěch a proč jedna schopnost ještě neurčuje budoucí povolání.

🚀 Kariéra budoucnosti – vybrat školu nestačí

Jak přemýšlet o profesní cestě ve světě, ve kterém se mění práce, technologie i dovednosti, které budeme potřebovat.

A samozřejmě nás najdete také na stánku Vyber správně.

Pokud právě vybíráte školu, pomáháte s rozhodováním svému dítěti nebo provázíte mladé lidi jako pedagog či kariérový poradce, přijďte se za námi zastavit. Možná společně neobjevíme jedno „správné“ povolání.

A možná je to dobře.

Mnohem důležitější je objevit směr.

Mgr. Ladislav Koubek. MBA