#NA ROZCESTÍ: Radit, nebo provázet? Jak mladým lidem pomoci najít vlastní směr

Proč mladí lidé tápou a jak jim vrátit vnitřní kompas?

Na začátku přípravného týdne nového školního roku jsme v rámci programu Vyber správně uspořádali seminář pro skupinu deseti nadšených učitelů, výchovných a kariérových poradců. Společně jsme otevírali klíčovou otázku dnešního školství: Jak provést dospívajícího žáka kritickým momentem volby budoucnosti, aniž bychom na něj vyvíjeli destruktivní nátlak, nebo ho naopak nechali bezradně tápat? Těmito i dalšími otázkami se zabýváme podrobněji v celoročním tréninku pro kariérové poradce Průvodce profesní cestou studenta.

V tomto článku se podíváme na rozhraničení mezi poradenským a koučovacím přístupem, na časté pasti výběru i na konkrétní strategie, které pomáhají mladým lidem objevit jejich vlastní profesní sen.

1. Když volba školy nedává smysl: Šokující čísla z české praxe

Představte si typickou situaci: Tereza, žákyně 9. třídy základní školy. Má solidní prospěch, ale nevybočuje z řady. Jejím snem byla odmala výtvarná výchova a přírodopis. Její rodiče však od školy pasivně očekávají, že jim "někdo kompetentní řekne, kam má dcera podat přihlášku". Sama Tereza tápe, bojí se selhání a z obavy, že se nedostane na gymnázium, uvažuje o odborné škole bez jakékoliv vazby na to, co ji baví.

Tento příběh není výjimkou. Podle oficiálních dat MŠMT a dlouhodobých akademických průzkumů dosahuje celková studijní neúspěšnost na českých středních školách 14 %. Značná část studentů střední školu nedokončí nebo z ní předčasně odejde prostě proto, že jim vybraný obor nedává smysl. U vysokých škol je toto číslo ještě výrazně horší: nezávislé průzkumy ukazují, že až 57 % studentů by si s odstupem času stejnou školu znovu nevybralo. Kde se stala chyba?

Lidský život je časově omezený. Když si profesní dráhu představíme jako přesýpací hodiny, zhruba jednu třetinu produktivního života strávíme v zaměstnání (průměrně v České republice pracujeme více než 35 let). Podaří-li se nám zvolit povolání, které nás vnitřně naplňuje, máme šanci prožít třetinu života v radosti a osobním uspokojení. V opačném případě riskujeme desítky let nezájmu, pasivity, negativity a postupného vyhoření.

2. Poradce vs. kouč: Od expertních rad k průvodcovství

Jedním z hlavních témat našeho semináře byla zásadní změna paradigmatu v roli poradce. V praxi se často setkáváme s nesprávným očekáváním: "Vy jste odborník, tak mým dětem poraďte, čím mají být." Takový expertní přístup je však nebezpečnou pastí.

• Kariérové poradenství (Expert na možnosti): Předává informace o trhu práce, vysvětluje rozdíly mezi obory, poskytuje diagnostiku (testování) a pomáhá se sestavením akčního plánu či přihlášky. Odpovídá na otázku: "Jaké jsou možnosti?"

• Kariérové koučování / provázení (Průvodce procesem): Klade správné otázky, rozvíjí vnitřní motivaci a sebereflexi studenta. Přenáší plnou zodpovědnost za rozhodnutí na dospívajícího a pomáhá mu budovat sebedůvěru. Odpovídá na otázku: "Co chci já a jak toho mohu dosáhnout?"

Ve své knize Vyber (ne)správně s kolegyní Radmilou Jirkovskou zdůrazňujeme, že nejde o to dát žákovi hotový návod, ale vybavit ho vnitřním kompasem. Pokud učitel či poradce vystupuje výhradně v roli direktivního soudce ("Ty máš trojku z matiky, na techniku zapoměň"), dopouští se takzvaných učitelských kleteb. Ty mohou mladého člověka poznamenat na celá desetiletí.

Stejně tak je důležité pracovat s předsudky a stereotypy (tzv. cognitive biases). Náš mozek z důvodu úspory energie neustále podléhá zjednodušování a nálepkování. Učitelé i rodiče mají tendenci zaměňovat neposednost či rebelii za nedostatek talentu, přičemž ve skutečnosti může jít o vysokou míru podnikavosti a ochoty přebírat riziko.

3. Čtyři nejčastější pasti při volbě profesní cesty

Během práce se žáky a studenty narážíme na čtyři opakující se chyby, které vedou k frustraci a chybnému rozhodnutí:

1. Nátlak a vnější očekávání: Rodiče často do dětí projektují své vlastního nesplněné ambice. Výzkumy ukazují, že přes 80 % studentů se při volbě školy primárně řídí radou rodičů. Pokud je však rodičovský tlak v rozporu s osobnostním nastavením žáka, vedou tyto snahy k demotivaci a psychickému přetížení.

2. Podceňování a strach: "Na gymnázium se stejně nedostaneš, raději se přihlas na jistotu." Strach je však špatný rádce. Vytváří tzv. sebesplňující se proroctví, kdy žák přijme nálepku neschopnosti a přestane o svůj sen bojovat.

3. Zjednodušování na základě jednoho testu: Žádný dotazník (ani populární Hollandův test RIASEC) by neměl být berličkou pro definitivní verdikt. Test je pouhým odrazovým můstkem k hlubšímu koučovacímu rozhovoru.

4. Upřednostnění talentu před vášní: Tradiční vzdělávací systém často rozvíjí pouze studijní předpoklady. Známý je však příběh tenisty Ivana Lendla, který tvrdil: "Měl jsem talent na dřinu." Trpělivost, píle a vášeň (vytrvalost neboli gritpodle psycholožky Angely Duckworthové) jsou pro dlouhodobý úspěch nesrovnatelně důležitější než samotný pasivní talent.

   
   

4. Praktické koncepty: Od IKIGAI po Development centra

Jak tedy reálně pomoci? V programu Vyber správně provázíme školy a studenty metodikami, které staví na zážitku a sebepoznání.

Skvělým rámcem pro hledání smyslu je japonský koncept IKIGAI (v překladu "důvod, proč ráno vstát z postele"). Prolínají se v něm čtyři základní otázky:

• Co miluji a pro co planu nadšením? (Vášeň)

• V čem jsem dobrý a v čem mám předpoklady? (Talent)

• Za co mi ostatní zaplatí a čím se uživím? (Povolání)

• Co svět a mé okolí skutečně potřebuje? (Poslání)

Učitelé a kariéroví průvodci mohou tento koncept přetavit do praktických hodin – například formou týdenního deníku (journalingu), práce s projektivními kartami nebo vedením Kariérového portfolia.

Pro nerozhodné žáky nebo naopak pro multitalentované studenty se nám mimořádně osvědčil program Vyber správně, založený na principu Development centra (DC). Místo statického vyplňování dotazníků procházejí studenti 3–5hodinovým blokem modelových situací výzev a simulací. Zkušený psycholog následně vypracuje podrobnou zprávu se SWOT analýzou a doporučením, po níž následuje individuální koučovací hodina. Student tak nezískává pasivní radu, ale hluboké vnitřní přesvědčení a vlastní "bojový plán".

5. Závěr: Nebojme se vybrat (ne)správně

Inspirovat nás může myšlenka Eleanor Rooseveltové: "Nejdůležitější je věřit ve vlastní schopnosti. Bez odvahy jít svou cestou žádná kariéra nemá smysl."

Volba střední či vysoké školy není konečným verdiktem na celý život. Dnešní dynamický trh práce vyžaduje flexibilitu, ochotu učit se a odvahu ke změnám. Naším úkolem jako učitelů, rodičů a poradců není zametat dětem cestičku a rozhodovat za ně, ale stát se jejich důvěryhodnými průvodci. Pomozme jim objevit jejich sen, dodejme jim sebevědomí a naučme je věřit, že i když se cesta ukáže jako kostrbatá, každá zkušenost je posune blíže k jejich vysněnému přístavu.

Mgr. Ladislav Koubek, MBA